Hluboká stoletá orba - moudrost našich předků

Autor: administrator <dakarin(at)centrum.net>, Téma: Notes, Vydáno dne: 12. 06. 2012

Dle pamětníků prováděli naši předkové jednou za sto let velmi hlubokou orbu polí. Tento způsob byl součástí péče, kterou postupně zvětšovali vrstvu ornice - řekněme cca 10cm za sto let. Tak mohlo být v první polovině 19 stol. shledáno v úrodných nížinách i přes 1 metr vrstvy úrodné půdy. Masívní nástup používání agrochemie původní systém nahradil. Pro náš záměr neuvažujme oblasti, kde pod několika desítkami cm začíná zvětralá skála nebo naopak různá místa pravidelně zanášená naplaveninou. Každopádně nám naši předkové zanechali svého času užitečné dědictví k životu...

Na vyprávění o stoleté orbě jsem si nedávno vzpoměl při drobné úvaze nad dočasným sedmdesátiletým vysídlením Izraele do Babylónu. Jestliže se po staletí, od Davida po Sidkijáše, nedaří očistit národ od uctívání Baala a Ašery - "osvědčené bohy" dané oblasti i okolních národů, potom není tajemstvím, že po návratu z Babylónu již modloslužba nadobro ztratila své kouzlo i moc - národ byl vyléčen. Veškeré předbabylónské snahy některých bohabojných judských králů, jakož i působení proroků v Judsku (ale i severním Izraeli), byly pouze brzdícími prvky oddalujícími nutný soud. Byla potřebná hluboká orba v srdci národa - Boží léčba byla dokonalá.

Když modloslužba prorostla již příliš doširoka, bylo třeba i adekvátní "léčby". Bible se ještě více než na hmotné strádání spojené s vyhnanctvím zaměřuje na "bytostné" ponížení pyšného národa. Izrael se v Babylónu přeplněném modlami vrací k uctívání jediného Boha. Kéž může býti zcela zjevné, že na místo srdcem a myslí se dlouho toulajícího Izraele lze popř. dosadit každého z nás, či jakoukoli skupinu třeba právě novozákonního lidu... a i léčba je potřeba adekvátní - když se s nešvary bojuje způsobem, že se stále vrací a výsledek je nula celá nula nula nic - to potom třeba hledat hlouběji ;-)

V Persii se ovšem některým zajatcům postupně začalo dařit hospodářky dobře, a když nastal čas pro návrat, nejistota je nijak nelákala. "Předivnou shodou náhod" byli posléze ediktem perského vládce málem do jednoho vyvražděni - na přímluvu statečné Ester se tak nakonec nestalo. Tedy jednak nádherné vidět Boží milost jako silnější než lidské chyby, však někdy není bez užitku vědět, kde se má člověk nacházet...