O Boží milosti a známosti

Autor: administrator <dakarin(at)centrum.net>, Téma: Notes, Vydáno dne: 31. 03. 2019

V Matouši v 10,29-33 čteme zajímavá slova: "Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců. Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi." Nevím, zda si ve svém životě připadáte jako ten, na kterého má Bůh zaměřen svůj zrak a ví o každém jeho kroku. Nebo se spíše zdá, že ani zcela zjevné věci někdy nelze jasně pojmenovat. Zmatek a nejistota zprava, poctivý chaos zleva?

Slovo je jako hořící svíce ve tmě, je dobré být v Jeho blízkosti, je dobré se Jím sytit. Můžeme spatřit věci, které jinak nikoli. Svět svědčí přímo proti Němu, svět tě obklopuje a hlásá svoji zprávu. Ve víře tomu lze odporovat a přivádět k životu věci, co nejsou. Očekávat na Pána ve vícerém významu tohoto výrazu je zároveň i vzdorováním nevíry světa. Po roce 1989 se na nějakou dobu otevřelo sevření, které dost přísně diktovalo lidem, jak žít a na co si dát pozor. Bylo uvolněnější ovzduší plné nadějí a očekávání. A také doba, kdy mnoho lidí uslyšelo zprávu o spáse a vyšlo na cestu následování Ježíše Krista. Vyznalo Ježíše jako svého spasitele, začalo chodit do různých církví a sborů a učilo se nové cestě životem. To období netrvalo příliš dlouho. Ve světě se mezitím postupně sebevědomě upevnil nový styl, nové hodnoty. V církvi přišlo i období těžkostí, různých tlaků a bojů. Mnoho lidí se postupně schovalo "na bezpečnější, ověřenější a jistější" cestu dle řádu zaběhnutých věcí světa. Měli často dobré, pochopitelné a rozumné důvody. Také nic zlého nehledali, jen pokojně žít a také zbytečně nepřijít o nové nevídané možnosti doby. Ano, často musíš volit, zpravidla vždy něco získáš, jiné ztratíš.

Když jsem si četl 1.Královskou 21.kapitolu přišlo mi slovo pro některé ze ztracených z 90tých let. Kapitola popisuje úryvek ze sklonku Achabova života, krále severního království Izraele, který si ze Sidónu přivedl svoji ženu Jezábelu. Ta do Božího lidu více než nepatřila. Je známá vražděním Božích proroků a podílem na vraždě Nábota - dostatečně to vystihuje její směřování i hodnoty. Achab zodpovídal za sebe a z velké části i za svoji ženu. Nyní citát 1.Kr. 21,16-29: Jakmile Achab uslyšel, že Nábot je mrtev, vstal, sestoupil do vinice Nábota Jizreelského a zabral ji. I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: "Vstaň a jdi vstříc Achabovi, králi izraelskému ze Samaří. Je právě v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral. Promluv k němu: 'Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš.' Ohlas mu: 'Toto praví Hospodin: Na místě, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev.'" Achab řekl Elijášovi: "Přece jsi mě našel, můj nepříteli?" On řekl: "Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Hle, praví Hospodin , uvedu na tebe zlo, vymetu ty , kdo přijdou po tobě, vyhladím Achabovi toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného. A dopustím na tvůj dům totéž, co na dům Jarobeáma, syna Nebatova, a na dům Baeši, syna Achijášova, za urážku, jíž jsi mě urazil a svedl k hříchu Izraele." Také o Jezábele promluvil Hospodin: "Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi. Kdo zemře Achabovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo." Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena. Jednal velice ohavně tím, že chodil za hnusnými modlami; páchal všechno to, co Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal. Jakmile Achab uslyšel tato slova, roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně. I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému: "Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nedopustím to zlo za jeho dnů, ale uvedu je na jeho dům za dnů jeho syna."

Nechci nikoho pohoršit, protože Achab s Jezábelou jsou symbolem mimořádného úpadku a selhání uprostřed Božího lidu. Nicméně je zde jasně psáno, že živý Bůh reagoval na pokoření i takového služebníka. Jestli jsi ve světě nenašel, co jsi hledal a dobře to víš, možná jsi se dotkl i prázdnoty, potom běž do nejzašího pokojíku svého domu a vyznej to Ježíši Kristu, ať už jsi učinil smlouvu křtem nebo jsi se pouze přibližoval k obecenství v církvi. Nemusí být vždy lehké najít společenství, kde jsou věci na oslavu a svědectví Pána, ale přiznat svůj omyl může každý hned. Jestli byli oči Boha upřeny i na Achaba, potom s jistotou uvidí i tvoje pokání. A co víc, tvůj případ se může více podobat návratu ztraceného syna, vyléčeného ze svých snů a především s láskou očekávaného. Nejde o nic méně, než o věčný život. Z nepředstavitelné milosti a na jiné moudrosti a předivné spravedlnosti ukotvené, o život právě pro tebe. Slyšíš-li právě teď, ani to není náhoda. Pán ti žehnej.