Studie a citace

Autorita a podřízenost - Watchman Nee

Titul Autorita a podřízenost je sestaven z poselství, která přednesl Watchman Nee během svého školení na hoře Ku-ling v letech 1948 až 1949. Byť tento spis vznikl v roce 1949 tisíce kilometrů daleko, překvapí Vás aktuálností. Celou knihu lze zakoupit ve vydavatelství PROUD - viz. sekce Weblinks.

1. DŮLEŽITOST AUTORITY

Biblické texty: Ř 13,1-7, He 1,3, Iz 14,12-14, Mt 6,13, 26,62-64

BOŽÍ TRŮN ZALOŽEN NA AUTORITĚ

Boží skutky vycházejí od Božího trůnu. Boží trůn je založen na autoritě. Všechny věci byly stvořeny skrze Boží autoritu a všechny pozemské zákony působí na základě autority. Proto Bible říká, že Bůh nese všechny věci svou mocí. Boží autorita představuje Boha samého, Boží moc představuje pouze Boží skutky. Je snadné, aby nám byl odpuštěn hřích proti Boží moci, ale není tak snadné, aby nám byl odpuštěn hřích proti Boží autoritě, neboť zhřešit proti Boží autoritě znamená zhřešit proti samému Bohu. V celém vesmíru je autoritou jedině Bůh. Všechny ostatní autority jsou ustanoveny Bohem. Ve vesmíru není nic většího než autorita, nic ji nemůže předčit. Proto, chceme-li sloužit Bohu, musíme znát Boží autoritu.

SATANŮV POČÁTEK

Satan se stal Satanem, protože se vzepřel Boží autoritě. Chtěl soupeřit s Bohem a postavit se proti němu. Příčinou Satanova pádu je vzpoura.

Jak Izajáš 14, 12-15, tak Ezechiel 28, 13-17 hovoří o přestoupení a pádu Satana. Izajáš 14 mluví o tom, že Satan porušil Boží svatost. Porušit Boží autoritu znamená vzbouřit se. To je vážnější než porušit Boží svatost. Hřích je otázkou chování, a proto může být snadno odpuštěn. U vzpoury však jde o podstatu. Vzpouru tudíž snadno odpustit nelze. Když se Satan snažil vyvýšit svůj trůn nad Boží trůn, porušil Boží autoritu. Satanův princip je principem sebevyvyšování. Příčinou Satanova pádu není vznik hříchu. Naopak, hřích vznikl poté, co se Satan vzbouřil proti Boží autoritě a byl Bohem odsouzen.

Chceme-li tedy sloužit Bohu, nikdy nesmíme porušit autoritu. Pokud tak učiníme, budeme jednat podle Satanova principu. Nikdy nesmíme kázat Kristovo slovo podle Satanova principu. V Božím díle existuje taková možnost, že v principu můžeme stát na Satanově straně, zatímco v doktríně stojíme na straně Kristově. Po celou dobu si můžeme myslet, že konáme Pánovo dílo. To je velmi zlé. Satan se nebojí, když kážeme Kristova slova. Má strach z naší podřízenosti Kristově autoritě. Naše služba Bohu nikdy nesmí být podle Satanova principu. Jakmile nastoupí Kristův princip, musí Satanův princip ustoupit. I nyní je Satan stále ještě uchvatitelem ve vzduchu, nebude svržen, dosud se nenaplní konec Zjevení. Teprve až budeme bez poskvrny očištěni od Satanova principu, budeme moci doufat, že budeme schopni sloužit Bohu.

V Pánově modlitbě nalézáme větu: "Neuveď nás do pokušení." Pokušení vypovídá o Satanově díle. Je v ní také věta: "Vysvoboď nás od toho Zlého". Ten Zlý je sám Satan. Poté Pán řekl: "Neboť tvé je království i moc i sláva." To je nejdůležitější prohlášení. Království patří Bohu, a právě tak mu patří autorita i sláva. Vše náleží Bohu. Abychom byli plně osvobozeni od Satana, musíme vidět tu nejcennější věc - že království patří Bohu. Řízení celého vesmíru podléhá Bohu. Proto se musíme naučit podřizovat se Boží autoritě. Nikdo nesmí krást Bohu jeho slávu.

Satan ukázal Pánu všechna království země. Pán však řekl, že Bohu patří království Nebes. Proto nám musí být jasné, komu náleží konečná autorita. Když kážeme evangelium, přivádíme lidi pod Boží autoritu. Máme-li ustavit Boží autoritu na zemi, je možné, abychom se sami této autoritě nepodrobovali? Jak jinak se můžeme vypořádat se Satanem?

PŘEDMĚTEM VŠECH SPORŮ VE VESMÍRU JE AUTORITA

Jádrem sporu v celém vesmíru je otázka, kdo má autoritu. Proti Satanovi se musíme stavět s tím, že autorita patří Bohu. Musíme se cíleně podřídit Boží autoritě a hájit Boží autoritu. S Boží autoritou se musíme osobně setkat a musíme mít její základní poznání. Dokud si Pavel neuvědomil Boží autoritu, chtěl vymýtit církev. Avšak poté, co se na cestě do Damašku setkal s Pánem, uvědomil si, že je těžké kopat (z vlastní lidské energie) proti bodcům (Boží autoritě). V tu chvíli padl na zem, uznal Ježíše jako Pána a dokázal se podrobit pokynům Ananiáše v Damašku. To bylo Pavlovo setkání s Boží autoritou. Jeho obrácení jej přivedlo nejen k uvědomění Boží spásy, ale také k uvědomění Boží autority.

Pavel byl inteligentní a schopný člověk, zatímco Ananiáš byl obyčejný, bezvýznamný bratr. Bible se o něm zmiňuje jen jednou. Jak by Pavel mohl vyslechnout Ananiášova slova, kdyby se nesetkal s Boží autoritou? Pokud se člověk nesetká s autoritou na cestě do "Damašku", nemůže se v "Damašku" podrobit obyčejnému, bezvýznamnému bratrovi. Z toho vyplývá, že každý, kdo se setkal s Boží autoritou, se bude podřizovat pouze této autoritě, nikoliv osobě, která je jejím momentálním nositelem. Měli bychom myslet pouze na autoritu, nikoliv na osobu, neboť naše podřízenost se nevztahuje k určité osobě, ale k Boží autoritě v této osobě. Chybí-li nám tento postoj, nevíme, co je to autorita. Podřizujeme-li se nejprve osobě, a teprve pak autoritě, jednáme naprosto špatně. Rozpoznáme-li autoritu, a pak se podřídíme osobě, bez ohledu na to, kdo to je, jsme na správné cestě.

Bůh má v církvi jen jeden cíl, a to projevovat skrze ni svou autoritu ve vesmíru. Boží autoritu vidíme na součinnosti v církvi.

Bůh vynakládá maximum síly na uhájení své autority. Boží autorita je silnější než cokoliv jiného. My, kteří jsme tak sebejistí, a ve skutečnosti tak slepí, že se musíme alespoň jednou setkat tváří v tvář s Boží autoritou. Podřídit se dokážeme teprve tehdy, až budeme zlomeni. Tehdy začneme poznávat, co je Boží autorita. Až když se člověk setká s Boží autoritou, podřídí se svěřené autoritě osoby, kterou určuje Bůh.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍM POŽADAVKEM CELÉ BIBLE JE, ABYCHOM SE PODŘÍDILI BOŽÍ VŮLI

Největším Božím požadavkem na člověka není, aby nesl kříž, přinášel oběti, zasvětil se nebo obětoval sám sebe. Největším Božím požadavkem na člověka je, aby se podřídil. Bůh přikázal Saulovi, aby udeřil na Amálekovce a naprosto zničil vše, co jim patří (1S 15,3). Když však Saul nad Amálekovci zvítězil, ušetřil jejich krále Agaga a nechtěl vyhubit ani nejlepší kusy z bravu a skotu, protože si uvědomil jejich cenu a měl v úmyslu je obětovat Bohu. Samuel jej však napomenul: "Poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je více než tuk beranů." Obětním hodem je zde míněna zápalná oběť. Ta nijak nesouvisí s hříchem, nýbrž je určena pro Boží přijetí a uspokojení. Samuel však řekl, že posluchat je lepší než obětní hod. Proč je tomu tak? Protože i při takové oběti existuje možnost, že bude smíšena se svévolí. Pouze v pozorném rozvažování a poslušnosti je absolutní úcta k Bohu a vyvýšení jeho vůle.

Poslušnost je protipólem autority. Pro dosažení poslušnosti je nejprve zapotřebí odstranit naše já. Nesmíme se snažit poslouchat skrze své já. Poslušnosti je možno dosáhnout pouze žitím v duchu. Poslušnost je nejvyšší odezvou na Boží vůli.

PÁNOVA MODLITBA V GETSEMANE

Někteří považují Pánovu modlitbu v Getsemane, kde z Pána kapal pot jako krůpěje krve, za znamení jeho slabosti v těle a za obavy z kalicha. To však není pravda. Modlitba v Getsemane má stejnou podstatu jako to, co zaznamenává 1. kniha Samuelova 15,22. Pánova modlitba je nejvyšším výrazem podřízenosti Boží autoritě. Podřízenost našeho Pána Boží autoritě daleko převyšuje jeho oběť na kříži. Pán se upřímně snažil poznat Boží vůli. Neřekl "vezmu na sebe kříž" ani "musím vypít pohár". Pouze pozorně rozvažoval a byl poslušný. Řekl: "Je-li to možné, ať nemusím jít na kříž." Zde nešlo o jeho přání. Potom řekl: ůStaň se tvá vůle". Boží vůle je absolutní, ale kalich (tj. kříž) nikoliv. Nebýt Boží vůle, aby byl ukřižován, mohl Pán Ježíš veli snadno ponechat kříž bez povšimnutí. Dokud Pánovi nebylo naprosto jasné, jaká je Boží vůle, byly pro něj "kalich" a "Boží vůle" dvěma různými věcmi. Avšak poté co získal jistotu, "kalich" se stal "kalichem", který mu dal Otec. Kalich a Boží vůle se staly jedním. Vůle je představitelem autority. Když tedy podřízenost vyplývá z poznání Boží vůle, je tato podřízenost podřízeností autoritě. Jak se může podřídit autoritě ten, kdo se nemodlí a není ochoten poznávat Boží vůli?

Pán si tedy řekl: "Jak bych mohl nevypít kalich, který mi dal Otec"? Zde stál Pán na pozici Boží autority. Pán se nezastával svého kříže. Zároveň však, když pochopil, že vypít pohár (tj. být ukřižován za naše vykoupení) je Boží vůle, ihned řekl: "Pojďme tedy." Bezodkladně uposlechl. Jelikož kříž znamená vyplnění Boží vůle, je Pánova smrt nejvyšším výrazem podřízenosti autoritě. Přestože kříž je středem celého vesmíru, nepřevyšuje Boží vůli. Pán podporuje Boží autoritu (vůli) více, než se zastává svého vlastního kříže (oběti).

Naše služba Bohu není věcí dobrovolného obětování či zapření svého já, ale věcí naplnění Boží vůle. Nejde o to, abychom na sebe vzali kříž, ale o to, abychom se podřídii Boží vůli. To je základní princip. Je-li přítomen princip vzpoury, je i oběť potěšením pro Satana a oslavou Satana. Saul mohl obětovat brav a skot, ale Bůh by to jako oběť neuznal, protože byl přítomen Satanův princip. Svrhovat Boží autoritu znamená svrhovat Boha. Proto Bible říká, že vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků (1S 15,23).

My, kteří jsme zapojeni do Božího díla, jsme Boží služebníci. Jako takoví se dostáváme do styku především s otázkou autority. Kontakt s autoritou je něco právě tak skutečného jako kontakt se spásou. To je pro nás hlubší ponaučení. Alespoň jednou se nás musí dotknout a zasáhnout nás autorita. Jedině tak můžeme konat Boží dílo. V našem vztahu k Bohu není nic tak důležité, jako poznat autoritu. Jakmile jí jednou poznáme, budeme ji spatřovat všude, kam se obrátíme. Jen tehdy nás bude moci Bůh usměrňovat a jen tehdy nás bude moci začít používat.

ODSOUZENÍ PÁNA A ODSOUZENÍ PAVLA

V Matoušovi 26 a 27 byl Pán vydán k dvojímu odsouzení: k náboženskému před veleknězem a občanskému před Pilátem. Když jej vyslýchal Pilát, mohl se Pán rozhodnout, že nebude vypovídat, protože nebyl vázán pozemskou vládou. Když jej však velekněz zapřísahal jménem živého Boha, Pán odpovídat musel. To je otázka podřízenosti autoritě. A ve Skutcích 23, když byl souzen Pavel, ochotně se podřídil, jakmile si uvědomil, že Ananiáš je Boží velekněz. My, Pánovi pracovníci, se musíme k otázce autority postavit čelem. Jinak naše dílo nebude založeno na principu Boží vůle, tedy na principu podřízenosti autoritě, ale na principu Satanovy vzpoury, tedy na principu práce bez Boží vůle. Tato věc potřebuje skutečně velké zjevení.

V Matoušovi 7, 21-23 Pán pokáral ty, kteří v jeho jménu prorokovali, vyháněli démony a konali mnoho mocných činů. Proč není správné, když člověk jedná v Pánově jménu? Protože ve všech těchto činech je původcem člověk. Člověk jedná v Pánově jménu sám ze sebe. Je to činnost padlého těla. Proto ji Pán považuje za nepravost. Nemůže ji považovat za dílo. Podle tohoto výroku může vejít do královstí Nebes pouze ten, kdo činí otcovu vůli. Z toho vylývá, že veškeré dílo musí vycházet z podřízenosti Boží vůli. Zdrojem musí být Bůh. Všechny činy zadává Bůh. Žádný skutek nevymýšlí člověk. Jedině když člověk rozumí Boží vůli v tom, co mu Bůh zadal, může mít prožitek skutečnosti autority království Nebes.

UVĚDOMIT SI AUTORITU JE VELKÉ ZJEVENÍ

Ve vesmíru jsou dvě velké věci: uvěřit ve spásu a podřídit se autoritě. Jinými slovy, víra a poslušnost. Z Bible vyplývá, že hřích se dá definovat jako svévole (1J 3,4). V listu Římanům 2,12 znamená výraz "bez Zákona" totéž jako "svévolně". Jednat svévolně znamená pohrdat Boží autoritou a pohrdat Boží autoritou je hřích. Prohřešit se je věcí jednání, ale jednat svévolně je věcí postoje a srdce. Tento věk je věkem svévole, svět je plný hříchů svévole. Brzy bude zjeven i Bezzákonný. Zároveň autorita bude mít ve světě stále méně místa. Nakonec bude veškerá autorita svržena. Zůstane jen vláda svévole.

Ve vesmíru jsou tedy dva zákony: zákon Boží autority a zákon Satanovy vzpoury. Nemůžeme na jedné straně sloužit Bohu, a na druhé straně se s duchem vzdoru ubírat cestou vzpoury. Přestože kázat může i vzpurník, Satan se tomu vysměje, protože v takovém kázáni je Satanův princip. Služba vždy vychází z autority. Chceme se podřídit Boží autoritě, nebo ne? My, kteří sloužíme Bohu, si musíme tuto základní věc za určitou dobu ujasnit. Je to jako s dotekem elektřiny. Jakmile si na ni jednou sáhnete, nikdy si už nepřestanete dávat pozor. Právě tak, jakmile se člověk setká s Boží autoritou a je jí zasažen, jeho oči získají světlo. Bude schopen rozlišovat nejen u sebe, ale i u jiných. Bude vědět, kdo je svévolník, a kdo nikoliv.

Kéž je nám Bůh milosrdný, abychom byli vysvobozeni z cesty vzpoury. Teprve až poznáme Boží autoritu a naučíme se podřízenosti, budeme schopni vést Boží děti po správné cestě.


| Autor: administrator | Vydáno dne 06. 06. 2009 | 1849 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server