Studie a citace

Kalvinismus a Arminianismus - spor o Boží Svrchovanost

Na serveru www.gotquestions.org lze nalézti zdařilou formulaci: "Kalvinismus a Arminianismus jsou dva teologické výklady, které se snaží vysvětlit vztah mezi Boží svrchovaností a lidskou zodpovědností, co se týče spasení. Kalvinismus je pojmenován po Janu Kalvínovi, francouzském teologovi z let 1509 - 1564. Arminianismus je pojmenován po Jakubu Arminiovi, holandském teologovi žijícímu v letech 1560 - 1609.

Oba myšlenkové proudy lze shrnout pěti body. Kalvinismus zastává názor, že lidstvo je nezvratně zkažené, zatímco Arminianismus se drží názoru, že lidstvo je zkažené, ale pouze částečně. Úplná zkaženost v pojetí Kalvinistů znamená, že každý aspekt lidství je poskvrněn hříchem, proto je člověk neschopen sám od sebe přijít k Bohu. Částečná zkaženost pak znamená, že každý aspekt lidství je poskvrněn hříchem, ale ne do té míry, aby člověk sám od sebe nemohl uvěřit Bohu."

Je snad zajímavé ještě dodat, že spor je znám již z doby Augustina (cca 400 n.l.) a prakticky po celou dobu byl zpravidla církví přijat a obhájen kalvinistický pohled. Osobně o tuto otázku nijaké pře nevedu, seznámil jsem se s ní navýsost neplánovaně, nicméně bych si dovolil tři poznámky:
1/ jedná se o vzorovou ukázku skutečnosti, že zmocňovati se Božího Slova pouhou logikou jest zhola nemožné a nevhodné,
2/ jest nad míru kouzelné objevit kalvinistickou skupinku patřící do církve letitě vyznávající arminianismus,
3/ vyrůstal jsem v arminiánském prostředí, ale když jsem si poprvé pročítal 5 bodů kalvinismu, potěšily mě natolik, že je s neskrývanou radostí (zároveň nijak nekritizující oponenty) vystavím i zde ...

1. Naprostá neschopnost úplná mravní zkáza

Jako následek Adamova pádu je přirozený člověk neschopen vlastní mocí přijmout evangelium. Hříšník je k Božím věcem mrtvý, slepý a hluchý. Sám nemůže přemoci vlastní zkaženost. Jeho vůle není svobodná, je otrokem své tělesnosti, hříšné povahy, proto si v duchovní oblasti nezvolí - ve skutečnosti ani nemůže - dobro nad zlem. Jeho srdce je nejúskočnější a zoufale zkorumpované. Má-li být hříšník přiveden ke Kristu, je zapotřebí o mnoho více než jen pomoci Božího Ducha - je zapotřebí regenerace (znovuzrození), Duch hříšníka duchovně obživí a dá mu novou povahu. Víra není lidským podílem na spasení, je to dar a je nedílnou součástí Božího spasení. Je to Boží dar hříšníkovi, není to hříšníkův dar Bohu.

2. Nepodmíněné vyvolení

Boží výběr vyvolených jednotlivců ke spasení před založením světa spočíval pouze v Jeho vlastní svrchované vůli. Jeho výběr některých hříšníků nebyl ovlivněn předzvěděním jejich reakcí, jako je pokání, víra, atd. Právě naopak, Bůh uděluje víru a pokání každému jednotlivci, kterého vyvolil ještě před narozením. Tyto reakce (víra, pokání) jsou důsledkem, ne příčinou Božího vyvolení. Proto vyvolení nebylo určeno ani podmíněno žádnou ctností člověka nebo rozhodnutím předzvěděného hříšníka. Ty, které Bůh vyvolil podle svého úradku, přivede mocí Ducha k ochotnému přijetí Krista. Konečnou příčinou spasení je Boží vyvolení hříšníka, ne hříšníkova volba Krista.

3. Částečné vykoupení, omezené usmíření

Boží oběť smíření byla stanovena tak, aby zachránila pouze vyvolené a skutečně jim zajistila spásu. Kristova smrt zrušila dluh našeho hříchu - utrpení za hřích na místě hříšníků, kteří k tomu byli předurčeni. Kromě toho, že vykoupení Kristem odstranilo hřích Jeho lidu, také zajistilo vše potřebné pro jejich spásu, včetně víry, která je v Něm sjednocuje. Dar pevné víry, která zaručuje spásu, je Duchem vložen do všech těch, za něž Kristus zemřel.

4. Účinné povolání Duchem, neodolatelná milost

Kromě vnějšího obecného pozvání ke spasení, jenž je nabídnuto každému, kdo slyší evangelium, Duch svatý poskytuje vyvoleným zvláštní uschopnění, které je neodolatelně přivede ke spáse. Vnější pozvání (které je pro všechny bez rozdílu) může být, a často je, odmítnuto, zatímco vnitřní pozvání (které je nabídnuto pouze vyvoleným) nemůže být odmítnuto - vždy povede k obrácení. Tímto zvláštním pozváním Duch neodolatelně přitahuje hříšníky ke Kristu. Působení Ducha není možno odolat. Duch není omezován lidskou vůlí, Jeho úspěch není závislý na lidské spolupráci. Duch milostivě působí, aby vyvolení hříšníci byli poslušní, spolupracovali, věřili, činili pokání, přicházeli svobodně a s radostí ke Kristu. Boží milost je neodolatelná, nikdy neselže, vždy končí vítězstvím těch, kterým byla poskytnuta.

5. Vytrvalost Svatých

Všichni, kdo byli vyvoleni Bohem, vykoupeni Kristem a obdrželi víru od Ducha jsou věčně spaseni. Jsou udržováni ve víře mocí všemohoucího Boha, a proto vytrvají až do konce.

Pozn: text vyznání Kalvinistů převzat ze studie bratra Pavla Steigera.

| Autor: administrator | Vydáno dne 13. 07. 2011 | 1792 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server