Notes

Závěrečný pohled do listu Římanům

V předchozích dotecích listu Římanům jsme si uvědomili, že dobrá vůle a pevný morální základ sice ukazují dobrým směrem, nicméně zcela principielně selhávají ve snaze přiblížit se k Bohu a zakoušet plný Boží pokoj. Právě naše selhávání pomáhá proorávat naše srdce, zeslabovat pýchu a ... v jemném tušení přijímat první pohlazení milosti.

Tedy už víme, že list Římanům je precizně stavěná obhajoba víry právě proti konkrétní duchovní opozici mající své pozice a vliv v oblasti Říma (v širším slova smyslu). Prvotní obrana není samoúčelná, otevírá cestu dále - cílem je, aby Boží sbor mohl přijímat Pána a být Jeho živým svědectvím.

Zákon je bezesporu dobrý, ale Boží život můžeme zakoušet pouze v duchu - Řím. 8,14 "Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží." - a tak, stejně jako Adam, stojíme před rozhodováním čeho zakoušet a z čeho čerpat - ze stromu poznání nebo ze stromu života? Před sto lety se některé církve pokusily zmocnit pravdy Božího Slova tak nešťastným způsobem s důrazem na rozumové chápání všech jednotlivostí Bible (nesoudně kopírujíce bouřlivý rozvoj okolního světa), že před očima všech během jednoho staletí prakticky vymřely. Naprosto stejný nelehký boj vedeme každý jeden z nás - hledáme-li celým srdcem, zakoušíme nádhernou Boží milost, ne-li, upadáme postupně do formálního stavu bez zjevného života. Rozdíl je pouze v tom, že u jednotlivců je vyprchání života zjevné v horizontu let, u větší skupiny nacházíme silnější efekt setrvačnosti.

Bible však hovoří jasně: Jan 6,35 "Ježíš jim řekl: 'Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.'" a zaslíbení jde dále: Jan 7,37-38 "V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: 'Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne? proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.'" Jsem si plně vědom, že v různých životních situacích a ve všelikém okolním prostředí mohou výše uvedené verše znít jako sice nádherná a navýsost potřebná, nicméně reálnému životu velmi vzdálená křesťanská naděje. Viděl jsem oči mnoha vzácných služebníků, velmi unavených po víceleté službě, do které se poctivě nasadili. Měl jsem možnost v pokoji déle pohovořit s bratry na klíčových pozicích Božího lidu - není lehké nalézat prameny živé vody a dovésti tam svěřený lid, není lehké otvírat tyto prameny v lidských nitrech. Setkal jsem se i se služebníky, kteří se uprostřed reality církve odnaučili věřit Bibli - vyschli, nedosáhli na reálné občerstvení. Nelze se divit a nechce se příliš soudit, že v době sucha se do církve berou různá snadněji dostupná zpestření a "jako život" a to až do míst, která pro ně s jistotou určena nejsou - zpravidla v tom není žádná lidsky zlá vůle, naopak snaha k dobrému.

Pokud to vyznívá samoúčelnou kritikou, je to pouze mojí neschopností se vyjádřit lépe - naopak jsem potěšen, překvapen a vděčný za každého jednoho, kterého pán zachovává v naději, ve víře a lásce. Naopak sám jsem před lety zažil neobvyklé překvapení a povzbuzení při osobním hledání blízkosti Pána. S pohledy a názory, které jsem nějaký čas přijímal a prožíval, jsem se opatrně sdílel s výsledkem naprosto rozpačitých odpovědí ze všech stran. Jaképak překvapení v jakési duchovní izolaci potom bylo, když jsem v podstatě zcela shodné, ovšem mnohem lépe a přesněji rozpracované učení nalezl v díle Witnesse Lee (pokračovatel Watchmanna Nee). A jako zajímavost mohu uvést, že v českém překladu studií čínských bratří jsem objevil shodné slovní obraty, které jsem používal i já. (Kdysi si někdo podobný jev použil dokonce jako důkaz, že jeden učitel Slova v USA nutně opisoval od druhého! - dnes tedy nevím, nevím)

Na závěr několik pro mě zajímavých citací z díla bratra Lee ;-)

"Naučte se zůstávat v duchu tím, že budete bdělí a budete se modlit" (Mt 26,41; Ko 4,2; Ef 6,18) - prakticky celý Nový zákon vybízí k životu s modlitbou jako přirozenou součástí bytí (tělesný život nelze žít bez dýchání, duchovní potom bez modlitby).

"Neradi se obracíme k duchu. Raději zůstáváme se svými úvahami v mysli a žádáme Pána, aby nám pomohl a to či ono pro nás udělal" - v mysli hledáme nejlepší cestu z nejlepších pohnutek, přesto však zákonitě selháváme z principu.

"Krista vychutnáváme v praxi tak, že se prostě stále obracíme k duchu a zůstáváme tam, abychom mohli být v kontaktu s Pánem. Není třeba žádat Pána, aby nám pomohl nebo pro nás něco udělal. Prostě s ním navažte kontakt, vzhlížejte k němu a vzdávejte mu díky, chválu, úctu a klaňte se mu. Nezabývejte se svými problémy, slabostmi a okolnostmi. Zůstávejte v duchu a vzhlížejte k Pánu, děkujte mu, chvalte jej, ctěte jej a klaňte se mu. Uvidíte tu změnu." - o možnosti vložit vše do Boží ruky se Písmo zmiňuje, samozřejmě nyní nehovoříme o nevykonávání běžných povinností, ale vykonávání v jiném Duchu ;-) Slovo 'vychutnávat' můžete nahradit v daném kontextu zažitějším slovem 'přijímat'. Jednoduše Boží věci nikdo nevymyslí ani sám pro svůj (právě že ne už tak docela svůj) život...

| Autor: administrator | Vydáno dne 17. 07. 2011 | 1745 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server