Notes

Nádherná douglaska tisolistá

Douglaska se často přirovnává ke smrkům či jedlím, dokonce není neobvyklé označení jedle douglaska, nicméně patří do skupiny borovicových. K nám se dostala ze své domoviny na západním pobřeží Severní Ameriky. Má jemnější rysy než smrk a veselejší barvu, roste 3x rychleji, téměř se nedá zapálit a její dřevo vcelku dobře odolává vlhku. Je uváděna jako druhý nejvýše dorůstající strom světa (po sekvoji). Jednu douglasku jsem si před téměř dvaceti lety koupil a zasadil na svojí zahrádce.

Zahrádkářská kolonie byla v té době velmi intenzívně hospodářsky využívána. Osázení ovocnými stromy i všelikými užitečné plody nesoucími rostlinami bylo jemně řečeno naddimenzováno. Tak se rostlinné společenství i přes většinové intenzívní chemické ošetřování stalo emitorem lecjakých breber, plísní a hnilob. Jednoho dne se i moje milá douglaska stala domovem vlnatky krvavé. Sněhově bílé jemně ochmířené kuličky, které se po rozmáčknutí změní na červenou tekutinu barvy krve. Stromek jsem ošetřoval postřikem, mšice dokonce ručně sbíral. Opakovaně, trpělivě. I přes moji pomoc se nákaza opět znovu a znovu objevovala, jako by stromek sám neměl snad vůbec žádnou rezistenci. A nyní již jdeme do finále. S těžkým srdcem, ale přece, jsem celou douglasku nakonec spálil včetně kořenů, kam až jsem je dohledal. Na jejím místě se od té doby výborně daří evropské příbuzné douglasky - borovici černé. Choroby se na ni doposud dívaly z uctivé vzdálenosti. Vzhledem ke změně rostliné skladby v daném prostoru v souvislosti se změnou využívání zahrad směrem k zatravňování přichází možná pomalu čas, kdyby s trochou podpory nové douglasky mohly přežít.

Zasadil jsem si také habrové stromořadí, jako takový přirozený zelený předěl. Po několika letech se mi na nejstinějším v řadě objevila choroba listů - zkroucené, kadeřavé, sesychající. Popsal odborníkům-prodejcům chemie, chemii aplikoval. Výsledky blízké nule. V druhém kroku napadené části ořezal a spálil. Pomohlo. Po roce se v menší míře opět problém objevil. Druhé prořezání nemoc vyřešilo. Zásah zpočátku vypadal hrozivě, ovšem za dva roky se místo obnovilo a zacelilo.

Znojmo leží ve svébytné vinařské oblasti, která navazuje na východě i na jihu na další. Měl jsem tu čest, zapojit se do různých činností na vinici, osahat si je zblízka. O vinařství je známo, že se jedná o velmi pracnou záležitost a, v souvislosti s péčí o sklizené víno, činností celoroční. Na jaře se kupříkladu provádějí tzv. zelené práce - čistí se kmínky od výhonků, vylamují se nadbytečné větve, zastrkávají se do všech stran trčící výhonky (velmi rozdílné dle odrůd) do podpůrné drátěnky. Nováčci se zpravidla bojí pomalu něco vylomit, aby něco nevratně nepokazili, vždyť všechno jsou to tak pěkně zelené větvičky. Jak se však postupně pod vedením znalého zdokonalí, tak to lítá v dobrém tempu. Čím více rozeznají, o co jde, tím rázněji (a efektivněji) k práci potom přistupují. Kdo pochopí některé principy, nebojí se již tolik, že rostlince ublíží, neboť ví, co dělá.

Myslím, že nemá cenu nějak zvlášť vysvětlovat, že naprosto stejné je to na Boží vinici, tedy v církvi, sboru, skupince...

| Autor: administrator | Vydáno dne 30. 08. 2016 | 847 přečtení | Informační e-mailVytisknout článek

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server